Dobrý den, mé jméno je Martin Stříbný a považuji za důležité, abych se Vám také představil. Má cesta k masážím, popřípadě ke kraniosakrální terapii či k jiným procedurám, které zde nabízím, nevedla přímo, ale velkým obloukem. Pro někoho to bude možná nudné čtení a pro jiného zase zajímavé. Není to příběh o tom, jak mě něco k masážím celý život táhlo, ale zkrátka příběh ze života, jak ho prožíváme všichni.
Když jsem se v patnácti rozhodoval co budu v životě dělat, tak pro mě maséřina nebyla jasnou volbou. Ba co víc, ani jsem pořádně netušil že někdo jako maséři existují a vydal jsem se studovat strojařinu, kterou jsem přes občasné problémy zdárně zakončil maturitou. Po střední škole jsem byl ale přesvědčený, že se mi ještě nechce pracovat, tak jsem nastoupil na Vysokou školu báňskou, fakultu Strojní, obor strojírenství. Což je od lidského těla na míle vzdáleno.
Už od střední školy jsem se věnoval tvorbě webových stránek a IT obecně, takže během mých studií jsem měl nejrůznější brigády tohoto typu a ke konci navazujícího studia jsem už začal podnikat na vedlejší činnost jako OSVČ.
Nakonec jsem vysokou školu zakončil jako Inženýr. Nicméně jsem se stále necítil na to, že bych chtěl někde pracovat, tak jsem si přidal ještě jeden rok doktorského studia a pak ještě jeden rok studia na Fakultě elektrotechniky a informatiky. Nicméně po těchto zkušenostech jsem už věděl, že nechci pracovat ani v akademické sféře a snad ani v žádné IT firmě.
Nějakou dobu jsem se věnoval svému podnikání jako hlavní činnosti, jenže pomalu, ale jistě ve mě začal uzrávat pocit, že sedět od rána do večera na židli a hledět do svítícího monitoru není úplně to pravé ořechové. Už v době mého doktorského studia jsem poprvé narazil na nějaký plakát, kde psali o masážních kurzech a docela mě to zaujalo. Tehdy mi to ale nějak nevyšlo a zapomněl jsem na to. Asi 3 roky po té (zhruba po deseti letech sedění na zadku a hledění do počítače), jsem začal mít první zdravotní problémy z absolutní pasivity. Asi znáte všichni nějaké bolesti zad. K tomu se přidal syndrom vyhoření. Chronická prokrastinace. Začal jsem si dávat větší cíle, než jsem byl schopen zvládat apod.
To mě ale probudilo. Uvědomil jsem si, že to, co jsem dělal doteď, bylo docela destruktivní. Jenže co teď s tím? Ono se řekne změnit životní styl. Ale jak? Hlavně když mě má práce stále baví. Od začátku to nebyla jen práce, ale také můj koníček. Postupem času docela kůň. Velké změny ale nejde dělat ze dne na den a mým prvním krokem bylo přihlásit se na masérský kurz. Má základní idea byla rozdělit si svůj pracovní část na masírování, kde se přeci jen člověk hýbe a na mou běžnou práci u počítače. A jak jsem si to vymyslel, tak jsem to také udělal.
Během masérského kurzu jsem poznal skvělé lektory a také kolegy studenty. Jsou to lidé, které bych během svého dosavadního podnikání asi nikdy nepoznal a uvědomil jsem si, že chci žít více jako ti lidé na kurzu než jako ajťák u počítače. Začal jsem se více zajímat o lidské tělo a zdraví obecně. Dokonce jsem se, já, jakožto technik, začal zajímat i o alternativní medicínu. Dřív jsem také měl určité povědomí o různých věcech, ale nikdy jsem nic z toho nepraktikoval ani neaplikoval :-). To se teď začalo měnit.
Postupně jsem si dodělal kurz baňkování a následně kraniosakrální osteopatie, která mě zatím nejvíce ovlivnila. Když náš lektor ještě na klasických masážích říkal, že kraniálka mění životy, tak jsem mu příliš nevěřil, ale teď si myslím to samé. Nějaký čas jsem masíroval jen své známé, ale postupně dozrál čas k tomu, abych začal přijímat i známé známých a tak stále dál.
Takže neváhejte a přijďte mě navštívit.
Zakládám si na tom, že každý člověk je individuální a je nutné k němu individuálně přistupovat. Vždy se snažím pracovat v souladu s lidským tělem a udělám vše pro to, abyste se u mě cítili dobře.
